„Ty máš svůj prostor a já zase svůj.“ Tato věta z Hříšného tance se mi často vrací v mysli. Proč ji zmiňuji?
Všimli jste si někdy, jak někteří lidé často zasahují do prostoru svých dětí?
Dítě si v klidu hraje, odpočívá, čte nebo se zamýšlí nad něčím, co ho zaujalo. A pak přijde rodič …
Nechci tím říci, že by láskyplné pohlazení, letmá pusa do vlasů nebo tichý pohled nebyly pro dítě důležité. To vše je krásný projev lásky.
Ale někdy se stává, že rodič dítě zbytečně vyruší – ať už jde o nečekané zatažení za culík, hravé štípání pod žebry, nebo otázky typu: „Co tam děláš?“
Pamatujte, že nejen vy potřebujete chvíle klidu. I vaše děti mají právo na chvíli pro sebe, kdy se mohou soustředit na to, co je právě baví nebo co je zajímá. Každý z nás občas potřebuje prostor, ve kterém se může soustředit na vlastní myšlenky a činnosti, a to bez přítomnosti neustálého dohledu nebo vyrušování.
Buďte vděční, že je spokojené a vkládá svou pozornost do něčeho, co je pro něj důležité. V takovém klidném momentu si nezaslouží být rušeno. Nepřenášejte na něj svůj vlastní neklid, svou roztěkanost.
Dopřejte dětem prostor, aby si mohly užívat tento čas klidu a zamyšlení. Pokud jim tento prostor dopřejete, dříve nebo později ho budou schopny nabídnout i vám.
To samé platí i pro miminka. I neustále pohupování, pusinkování, přendávání jich z místa na místo, převlékání a ostatní manipulace může být rušivá, ačkoliv to myslíme dobře. Klidné láskyplné objetí dokáže mnohem víc.
O zklidnění a uchopování miminek se můžete dočíst v e-booku Preventivní prohlídky.
