Jen tak spolu být, děláte to taky někdy…?
Velmi často se mě ptají moje kamarádky: A kam vlastně s Anež chodíš? Doporučila bys nám nějaké cvičení? Jak to moje dítě můžu co nejvíce rozvíjet, jak ho správně edukovat?
Víte, já na ty kroužky s dětmi zas tak nejsem. Neznamená to, že bych nešla třeba jednou měsíčně na nějaké ty smyslohrátky, sporťáčka, na zpívání, na plavání. Ale nic nedělám tak úplně pravidelně. Neříkám, že je to špatně, to vůbec! Některé maminky to prostě potřebují. Pomáhá jim to v tom, kam dítě směřovat, samy se inspirují a poté s dětmi doma na ten daný způsob tvoří, děti to rozhodně baví a socializují se. Má to jistě spoustu výhod.
Jen mi někdy přijde, že někdy zapomínáme s dětmi „jen tak být“. Že pro přehršle kroužků a stimulů a těch myšlenek, abychom něco nezanedbaly, nakonec zanedbáváme to hlavní. A to podle mě je, jen tak se nechat dítětem inspirovat jeho vlastním světem a nápady.
Mám takové pravidlo, jeden den v týdnu s Anežkou jsem téměř celý den doma a maximálně jdeme na hřiště před dům, když chce. Ten den máme již vařeno, uklizeno a „jen tak spolu jsme“. Celý den dělám jen to, co si ona přeje. Hrajeme si podle ní, běháme, házíme si s míčem, točíme se, hrajeme na „bububu“, zpíváme, třískáme do nástrojů, čteme si, malujeme, nalepujeme, běháme venku, jezdí kolem bytu na kole… No prostě den odpočinku a domácího klidu. A můžu Vám říct: „Doporučuju!“ Ten den nic nemusíme, odpočineme si, nejsme ve stresu, že máme být někde včas, nemusíme se podle nikoho řídit, není nám vůči někomu něco trapné, nic není nevhodné, vše jen tak běží a společně si ty dny užíváme a smějeme se.
Myslím, že přesně tohle je pro vývoj dítěte také moc důležité.
