Také by Vaše dítě občas chtělo rozhodnout o tom, kdo mu v danou chvíli pomůže? U nás bývá časté, že Anežka při vylézání ze sedačky, foukání bolístky nebo oblékání řekne: „Ne, maminka.“ A jindy zase: „Ne, tatínek.“
Někdo by možná mohl říct, že si vymýšlí, nebo poznamenat: „No, to je přece úplně jedno, tak se rozhodni a dělej!“ A nebo by se mohl cítit zraněný a říct: „Když to nechceš ode mě, tak to udělej sama!“ Ale je to opravdu tak? Je to správně?
Zkusme se na to podívat s otevřeným srdcem a pochopením.
Představte si, že byste byla ve stejné situaci, jen z jiného úhlu pohledu. Například jste žena a potřebujete pomoct od své kamarádky s výběrem spodního prádla. A teď by přišel její partner a nabídl pomoc. Jak byste se cítila? Chtěla byste opravdu jeho pomoc, nebo byste se cítila mnohem pohodlněji, kdyby to byla právě ta kamarádka, která Vám v této osobní záležitosti poradí?
To je přesně to, co dělá dítě – hledá pro konkrétní chvíli člověka, který mu přináší pocit bezpečí a důvěry. Není to žádná náhoda, ani rozmar. Je to jeho přirozený pocit, který dítě v danou chvíli vyjádří.
Pokud jeho volbu respektujeme, ukazujeme dítěti, že jeho rozhodnutí má hodnotu. Podporujeme ho v tom, aby se cítil slyšený a rozuměný. A místo toho, abychom ho zpochybňovali nebo zpochybňovali jeho pocity, dáme mu prostor pro jeho vlastní výběr.
Zkusíte to příště jinak? Když Vaše dítě zavolá: „Ne, maminka!“… co kdybyste tomu dala volný průběh s láskou a pochopením? Vaše dítě to ocení, a možná i Vám zbyde pak více času pro Vás samotné.
