„Počkej, teď ne, až za chvilku.“ „Ještě musím dodělat ten oběd.“ „Jen umyji to nádobí.“ „Teď vysávám, počkej.“ „Spěcháme nebo nám to ujede….“ Takových vět za den použije každá z nás asi tak milion. Ubíjí mě to.
Chtěla bych vyhovět, ale mám pocit, že zrovna teď to fakt nejde. Někdy se mi podaří se zastavit a uvědomit si, že ten mokrý hadr, kterým utírám prach, počká, jindy ne nebo to vážně nejde.
A pak jsem dostala báječnou radu od mé kamarádky. Pořiďte si domu mechanickou minutku.
Takovou tu úplně obyčejnou, kde Vy i dítě názorně vidíte, že utíká čas. Která na konci vždy zazvoní, kterou zvládne ovládat nejen dítě ale i dospělý.
A tak když mi po snídani Anežka řekne: „Maminko, hrát! Koleje!“ Řeknu: „Dobře, Anežko, pojď se mnou teď nastavit časovač, a až to zazvoní, maminka půjde upéct buchtu a když budeš chtít, můžeš se přidat.“ A tak si hrajeme třeba těch 20 minut nebo na kolika se domluvíme, a když to zazvoní, doděláme danou činnost a já se zvednu a jdu.
Chápe to, respektuje naši domluvu.
Některé dny mechanickou minutku použijeme, jiné dny však máme je pro sebe.
