„Ta naše malá vůbec nejí příkrmy. Jen by furt pila to mlíko. Jsem z toho fakt na prášky, poraď mi.“
A tak jsem se snažila: „Dej jí to jídlo i do ruky. Zkus místo cukety mrkev, ta je sladká. Zkus jí to rozmixovat úplně/nech v tom kousky. Měj ji u sebe na ruce a ne v židličce. Dělej u toho psí kusy. Jez to taky…“ Fakt jsem se snažila, vše prý bylo marné.
Až pak šla moje kamarádka ke své zkušené pediatričce a příště mi říká: „Ty hele, už je to v pohodě, ta baští jedna radost.“ Tak se jí ptám: „No a tak to mi řekni, co Ti pomohlo.“ A ona: „Ta naše doktorka mi poradila, abych ji vždy dala příkrm, ona mi sní jen to, co chce a já ji pak nedokrmím mlékem a prostě ji nechám do toho dalšího krmení bez mléka. A ono to funguje. Prostě pochopila, že se má najíst, že hned po příkrmu nedostane mléko, který má tak ráda. „
Řeknu Vám… Vážně by mě nenapadlo, že někdo si dá tu práci, že bude ještě po přípravě příkrmu hned připravovat mléko (kamarádka nekojí). Ale ony ty maminky jsou vážně snaživé…. Takže moje rada zní: Nesnažte se až moc! Dítě je chytré, ví, co mu chutná a rádo si na to počká, pokud ví, že to přijde vzápětí po té hnusné nové divné kaši, kterou jim maminky s takovou láskou servírují. Nechte jim prostor pro to, aby měly šanci zjistit, že třeba mají chvilku i hlad a že ta mrkev není vlastně tak špatná!
Jo a taky když někomu něco říkáte, řekněte jim to úplně celé. Ne nadarmo nás učili, že anamnéza je víc než půlka úspěchu, a že kdo se umí ptát, zjistí příčinu problému často bez složitého vyšetřování.
