Chodíte s manželem po městě a někdy si někdo z vás neodpustí věty jako: „Ta je tlustá!“ „Ten je ale hrozně oblečenej.“ „Koukni, jak se cpe.“ „ To je dnes venku ale hnusně.“
Možná to znáte, každá domácnost má nějaké takové komentáře a hodnocení , které zaznívají v každodenním životě. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, jestli je opravdu dobré říkat tohle i před dětmi?
Co jim tím můžeme ukazovat?
- Že mluvit o ostatních lidech nepěkně je běžná věc.
- Vše hodnotíme spíše negativně.
- Někdo může takto hodnotit i nás.
- Že není důležité se starat sami o sebe, ale hlavně o okolí.
- A taky že dělat něco jinak, vypadat jinak a nosit něco jiného je špatně a zasluhuje si to nevhodný komentář.
A teď si představte, co kdybyste příště, místo takového komentáře, řekli něco hezkého?
Co kdybyste místo kritiky zvolili něco pozitivního, co potěší vás, a tím i vaše děti?
Třeba něco ve smyslu: „Tyhle žluté šaty ráda nosím, cítím se v nich dobře.“ A nebo: „Všimla sis, že prší a jak je příjemné, jak déšť bubnuje na okno?“
Tím, že místo negativního zaměříme pozornost na to hezké kolem nás, dáváme dětem příklad, jak žít s otevřeným srdcem a láskou k lidem i k sobě. Učíme je, že každý má svou jedinečnou hodnotu, že není potřeba soudit, a že pozitivní přístup k životu nám může přinést mnoho radosti.
Co myslíte?
Takový malý krok ke změně může v dětech zasít semínka porozumění, respektu a radosti z toho, co je skutečně důležité.
