Chcete říci NE, ale….
Také Vám často dítě nabídne něco, co zrovna teď nechcete? Na co třeba nemáte chuť nebo je to třeba jen oslintané nad míru Vaší hranice?:) Často pak rodiče sklouzávají k tomu, že dělají, že to jakoby jedí, pijí nebo říkají, že si dají za chvilku a potom nebo děti začnou ze srandy lechtat, rozptylovat. Ale co to vlastně je? Není to náhodou lež a klam? Kdy jindy se má dítě naučit, že je normální říci NE, když něco nechce jíst, pít, nemá náladu něco dělat, někam jít?
A tak já vždy odpovím:
„Nemám na to chuť, děkuju Ti.“
a někdy k tomu dodám:
„Každý máme možnost volby, každý se můžeme rozhodnout, co chceme a co ne.
Ty máš svůj talíř a já svůj a na něm si každá děláme to, co chceme.“
S tím souvisí i známé jezení z talíře toho druhého nebo vypití mu pití. Ptáte se svých dětí, než to po nich dojíte? Nebo než se napijete jejich limonády? Já ano, protože já také nemám ráda, když mi někdo sahá do talíře nebo mi vypije moje pití, pokud se mě předtím nezeptal.
