Jdete kolem velkého psa, malého broučka, letí kolem Vás moucha, po zemi leze pavouk… A Vaše dítě řekne: „Mami, já bojím!“ A co řeknete Vy? „Neboj se ho, nic nedělá!“
Co si z toho vezme Vaše dítě?
Že má popřít svoje pocity, protože přece maminka řekla, že „nic nedělá.“ Myslíte, že je to dobře?

Nebylo by lepší říct: „Chápu, že se bojíš, pojď ke mně, jsem tu s Tebou.“
A dítěti nastavit uklidňující náruč…
A potom říct: „Víš, brouček Ti neublíží, je mnohem menší než Ty a nemá nic, čím by Ti ublížil.“
Nebo třeba: „Já vím, ten pavouk je takový celý chlupatý a černý, trošku Tě vyděsil. Ale pavouci jsou hodní, neubližují nám, můžeme mu dát jméno a může tady bydlet s námi. Jaké by se Ti líbilo?“
Neučte své dítě potlačovat svůj strach, ale ani ho do nich nezasívejte.
Nejdříve vyjádřete pochopení a následně to s nimi proberte.