„Pšt, maminka mluví!“ Jak často tuhle větu použijete, když si povídáte s kamarádkou nebo s tatínkem a Vaše dítě Vám do toho něco povídá?
Osobně tuto větu moc neříkám. A víte proč?
Protože většina maminek mluví opravdu hodně, když jsou venku s kamarádkami nebo když tatínkové přijdou domů z práce. Mají si toho hodně co říct, a do jaké pauzy se má dítě zrovna trefit? A proč by mělo mít pocit, že to, co říká, najednou není vůbec důležité to, co říká?
Neříkám, že to není náročné.
Jakmile se dítě naučí mluvit, mluvilo by naprosto pořád a na veškeré své poznámky potřebuje odpověď. Člověk si potřebuje někdy popovídat a dokončování věty na 5x ho stojí spoustu energie.
Tak jak to tedy udělat, aby to bylo příjemné pro všechny?
Já to dělám tak, že když říkám nějakou větu a Anežka mi do toho začne povídat, dokončím ji. A pak se jí zeptám, co říkala. Snažím se jí věnovat a vyřešit to s ní, i když třeba zrovna něco probíráme s kamarádkou. Někomu by to možná přišlo neslušné, že mi dítě přerušuje rozhovor, ale já to vnímám jinak. Je pro mě důležité, aby věděla, že její slova jsou pro mě cenná. A věřím, že časem se naučí chvíli počkat.
To už teď trénujeme na tom, když někomu cizímu potřebuji zavolat. Vysvětlím jí, že teď bude maminka chvíli mluvit do telefonu, a že na to potřebuje čas a hlavně klid. Na druhou stranu když jdu zavolat někomu z rodiny, jsme domluvené, že i ona pak něco danému člověku řekne a bude s ním chvíli mluvit. Začíná to již chápat to a respektovat to.
