„To se nedělá!“ Co Vás při této větě jako dospělého napadne? Mě například: „A proč? Kdo to řekl? Komu to vadí? Proč to nemůžu dělat, když mě to baví?“
Věřím tomu, že dítěti běží v hlavě také takové otázky, jen je třeba nevysloví a v hlavě mu jen vznikne asociace: „Nehází se písek, protože maminka/ tatínek se pak na mě zlobí.“
Ale nedojde jim, že nemají házet písek, protože to může vedle sedící holčičce spadnout do očí, může jí to bolet a může z toho mít třeba i zánět.
A tak příště zkuste místo: “ To se nedělá! “ a nebo „Ono se to ….“ Použít větu: „Prosím, nechci, abys házela ten písek, bojím se že….“
Mluvte o sobě, buďte konkrétní a vysvětlete, proč danou věc nemá dítě dělat, proč Vám to vadí a proč je to pro Vás důležité.
Jen tak to dítě může pochopit a v té své hlavičce si spojit příčinu s následkem.
A díky tomu, že se svými dětmi budete o těchto věcech mluvit, naučíte je vzájemné slušnosti a respektu.
