„Jdi si to uklidit.“ „Ať už to máš hotové.“ „Já to nebudu dělat za Tebe.“ A nebo jen hlasité vzdychání při tom, když to za své broučky uklízíte a mrmláte si. Chcete to tak?
Není lepší říct:
„Víš, mně se nelíbí, že je tu nepořádek, necítím se v tom dobře. Všude se válí Tvé hračky. Vadí mi, že musím překračovat Tvoje oblečení. Uklidíme to spolu?“
A může se Vám stát, že dostanete odpověď: “Ne.“ I já ji dostávám.
A tak se jen usměju a řeknu: “Dobře, tak až budeš chtít, tak to pak udělej nebo mě zavolej a uděláme to spolu.“
Ono se to totiž nezblázní, když to na té zemi či gauči zůstane ležet o 20, 30, 50.. minut déle…
Ale díky tomu se má dítě možnost naučit, že se TO neuklidí SAMO, že máma není OTROK a že společnou prací to jde rychleji. Uklízejme společně!
